POKUD VÁM BUDE BLBNOUT MÁ STRÁNKA - AKTULIZUJTE NEBO DEJTE F5!

Nechci být loutkou

Info: Bára se cítí od smrti rodičů velmi sama. Přítíží ji ještě teta Zelda, která si ji vzala, ale ne z dobroty spíše naopak. Nutí ji vařit, uklízet a jedná s ní jakou s loutkou. Až se objeví rebelka Tilla se svým bratrem a změní Báře život... Postavy: AUTP - Bára, teta Zelda, Tilla, a další..
Tématika: reálná jednorázovka - reálný a krutý svět
Žánr: romantické, pesimistické

vloženo: 1.11.2008   
počet zobrazení:

------------------------------------------------------------------------------------------

   Zase ten protivný budík… hrozně zvoní. Vstávám v pět, samozřejmě. Rozespale se podívám po mém pokoji. Moc hezky tedy nevypadá, rozhodně ne jako tetina ložnice. Všechno je tam bílé a čisté, ta luxusní postel, křeslo, notebook. Ale má to jenom z levného obchodu a vypadá to jako z toho pro bohatý. Mě k němu nikdy nepustí, na to jsem si už zvykla, že mám vždycky horší věci, než ona. Ustelu moji dřevěnou a skřípavou postel, na které jsou obyčejně modré polštáře a bílá stará deka. Nasoukám na sebe sportovní podprsenku (žádnou jinou nepotřebuji, slova tety, že) a přes ní zelený triko, pak malé černé kalhotky a džíny. Aspoň jsem se dostala z tý blbý noční košile. Stoupnu si před rozbité zrcadlo, na kterém jsou nalepeny samolepky s černovlasou Emily. Na kosmetickém stolku toho moc není, hřeben, lesk na rty, sponky, gumičky, pár náramků a nepatrná řasenka. Z mých černých vlasů si udělám culík a trochu sčešu ofinku. Použiju trochu lesku na moje rty, ale stejně mě žádný kluk nechce. A teď musím rychle běžet. V kuchyni dám ohřejvat vodu a zatím patlám máslo na dva rohlíky. Do dvou hrnků dám pytlíky s čajem a za minutku už do nich nalejvám vařící vodu. Ještě lžička a cukr. Na namazané rohlíky dám ještě salám. A tetě nesu tác se dvěmi rohlíky, hrnkem čaje a jogurtem.
   „Teto? Tady máte snídani.“ položím tácek na noční stolek, teta něco zabrumlá, ani nepoděkuje. Nesnáším ji. Vypiju rychle čaj, ani nemám hlad, vezmu na sebe mikinu a batoh. Nestihnu si ani vyčistit zuby. Nasoukám se do tenisek a už běžím na zastávku na autobus. Vidím sedět u okna mou bývalou kamarádku Andreu. Kamarádky už samozřejmě nejsme. Nemám nikoho, vůbec nikoho… Ty, co jsem měla v prváku, v druháku už nemám. Ty, co jsem neměla v prváku, v druháku taky nemám. Kvůli jediné autonehodě. Stalo se to, když zbýval měsíc do prázdnin. Rodiče jeli z nějakého večírku a najednou do nich narazilo auto, které řídil opilý řidič. Narazili do stromu ze strany i zepředu. Táta byl už mrtvý, ale máma zavolala záchranku a pak padla do bezvědomí. V nemocnici zemřela. Naštěstí toho opilce našli, zavřeli ho na dva roky a dali mu pokutu patnáct tisíc. Mně se to zdá málo. Ústav mě dal k tetě Zeldě, kterou jsem nikdy neměla ráda. K narozeninám mi vůbec nic nedala, k Vánocům mašli a k Velikonocům červenou bramboru. Od té doby jsem jako loutka. Vařím a pracuju v domácnosti. Teta mi někdy dá facku. Ale já to nikomu nemůžu říct. Sociálka by mi nevěřila, že tak „hodná“ a „bohatá“ paní mi dává facky a nutí mě všechno dělat. Policie taky ne. No, kdo by vůbec tohle věřil šestnáctileté puberťačce, která údajně kouří, má černý vlasy a malou lebku na krku? Ne, nikdo by nevěřil. Ta lebka se mi hrozně líbila a je docela jemná. A to si teta ještě stěžovala, že prý chci brát kokain a mít piercing v jazyku. Pravda, líbí se mi styl emo a ta holka Emily, ale určitě nechci být taková.
   Z dumáním nad svým hrozným životem mě probudilo zvonění ve škole. Ještě, že už sedím v lavici. Sedím sama, jak jinak. Vlastně mám na lepší školu. Vážně, mám nejlepší prospěch v druháku. Ale problém je teta. Prý bych na lepší škole neměla čas na domácnost.
   „Žáci!“ Vlítne do třídy paní Bulková, češtinářka. „Prosím, ráda bych vám představila novou studentku.“ Ukáže na přicházející holku, která má vlasy jako kluk a k tomu růžové! Má modře zmalovaný oči a fialovou rtěnku. Piercing v uchu a vytetovanou lebku na ruce.
   „Jmenuje se Taťána a je z Prahy. Doufám, že se jí tu bude líbit,“ odkašle si učitelka. Taťána na nás koukne a zamumlá něco jako: „čágo“.
    „Bulková, paní Bulková, kam si mám sednout?“ zeptá se trošku přidrzle.
    „ K Báře…“ ukáže na mě. Ježiš. Strnu. Paní profesorko, vy si asi neuvědomujete, že chci být sama, že? Ale když se ta Táňa přibližuje, pusa se mi rozzáří úsměvem. Na tašce má nalepený obrázek Emily.
  Že by nová kámoška?

   „Takže tebe štve teta?“ zamračí se Táňa, vlastně Tilla (tak si říká) a zakousne se do sendviče. Když si hned sedla do lavice, hned jsme si padli do oka. Pořád jsme mluvili o Emily, piercingu, tetování a tak. Nakonec nás učitelka vyrazila na chodbu, kde jsme museli zůstat až do zvonění. Teď sedíme v jídelně, kde obvykle sedím sama. Řekli jsme si o svých problémech. Tilla bydlí u dvacetiletého bratra, protože je rodiče vykopli. Kouřili, pili, a dokonce brali drogy, když jí bylo patnáct. Ale Tilla už prý nic nebere, prý dospěla za dva roky. Jednou za čas si dá prej cigaretu a pivo nebo panáka. Bratr dělá u benzínky a mají malý podnájem. Museli se z Prahy vystěhovat kvůli drahýmu bytu. Já jí řekla o mých problémech.
   „Jo..“ zamumlám a napiju se džusu.
   „Víš co? V sedm tě vyzvednu a půjdeme se bavit,“ mrkne.
   Kývnu, i když vím, že to nedopadne dobře. Rozloučíme se, protože Tilla má ještě angličtinu. Já jdu na zastávku. Samozřejmě tam stojí Andrea. Ona odmítla jezdit jinak a já se jí nebudu podřizovat. Ale najednou jde ke mně. To není možný.
   „Čau, hale ty kamarádíš s tou Táňou?“ zeptá se. Není drzá?
    „Co je ti jako do toho?“ odseknu a nasednu do autobusu, který právě přijel. Ale ne, jde si sednout ke mně.
    „Já jen… bývaly jsme kámošky…“ řekne s důrazným tónem.
    „A? Už nejsme, takže mě nech. Tys mě opustila!“ končím, nechci si tady vyměňovat argumenty. Andrea pokrčí rameny a jde pryč.
  Achjo, co jsem to udělala? Známe se ze základky. Těch krásných chvil… je mi na blití. Když jdu domů, přemýšlím o tom. Ona mě přece nechala a našla si jiný kámoše. Já mám Tillu, to je jasné. Patříme k sobě. Odemknu potichu dveře a v kuchyni najdu tetu v županu, jak pije kafe a kouří. Nádobí ze snídaně samozřejmě nechala na stole. Sundám tenisky a batoh.
    „No kde si? Já už umírám hlady a podívej toho nádobí… Určitě ses flákala s kámošema, viď?“ vyštěkne místo pozdravu.
    „Já… prodloužil se nám tělák…“ zamumlám a v rychlosti uvařím krupicovou polívku z pytlíku. Rychle to dám tetě do talíře, vyndám jí lžičku a ona ani nepoděkuje. Pak uvařím rýži s masem. Když už umývám nádobí, teta vyjde z ložnice ve svým černým obleku ze secondhandu.
    „Jdu na poštu. Ať je tady uklizeno a mám jídlo, ok? Potřebuju nový vypraný prádlo a vyluxovat v ložnici…“ prohodí a odejde pryč. Jo, dělá něco na poště. Ani nevím co.
   Rychle domyju nádobí, dám do pračky špinavý prádlo a jdu luxovat. Ježiši… na posteli je kondom. Použitý. To si teta hrála. To by mě zajímalo s kým… No, vezmu si rukavice a vyhodím ho do koše. Panebože. Ustelu postel, poházený oblečení uklidím do skříně a luxuju. Mám spoustu času, vrátí se až někdy kolem devátý. V šest mám všechno hotový, musím se osprchovat, vezmu si polívku a kousek masa s rýží. Ať zbude pro tetu. Pouštím se do úkolů. Jsou strašně lehké, tak je mám hotový za chvilku. Někdo zazvoní. Otevřu.
    „Čau!“ zaječí Tilla. „Tak co, jdeš? Jak to, že si v teplácích a tílku?“
    „Ahoj. No… počkej chvíli…“ zamumlám a odběhnu do mýho pokoje. Co budu dělat? Můžu jít ven? Nevím. Je mi to jedno. Vezmu si černou mini, která mi tady ještě zůstala. Pak černý sexy tílečko od tety. „Půjčím“ si od ní kozačky a černý kabátek. Namaluju si rty na rudo a použiju černé oční stíny. Ještě malé náušnice. No, vypadám docela dobře. Jdu rychle za Tillou. Do kabelky si dám klíče a peněženku a vyrážíme.
    „Vypadáš fakt skvěle,“ usměje se Tilla, když jedem autem jejího bráchy. Musím říct, že je vážně pěkný. „Akorát ten culík…“ zašklebí se a vyndá gumičku. „To je lepší!“
  Zahneme do ulice a před náma se vynoří bar, ze kterého duní hudba.
  Vylezem z auta.
    „Ahoj, Richarde,“ pozdraví Tom, Tillin brácha, hlídače. „Jdou se mnou.“ Hlídač se usměje a kývne. Jdem dovnitř. Z reproduktorů jde hrozně hlasitá hudba a všude jsou buď růžový, nebo černý světla, který jsem v životě neviděla. U baru mají různý pití a taky tvrdej alkohol. Skoro všichni kouřej a tancujou. Panebože! Jeden kluk šel s holkou na záchod a měli v ruce kokain. Ale co. Je to život.
    „Ahoj, Seale!“ Tilla dá pěknej francouzák jednomu blonďatýmu klukovi. Jdem spolu k baru.
    „Till, kdes tohle sebrala?“ zasměju se.
    „Tohle je Dealer Party, taky nevím, co to znamená. Možná jako dealerové. Ale je to jedno, bav se. Bylo to v časopisu Emo Star,“ zašklebí se a jde to rozjet s tím Sealem nebo Samem nebo jak se ten kluk jmenuje. Opřu si ruku o bar a koukám. Najednou mi někdo šáhne na lopatky.
    „Ahoj, krásko,“ řekne povědomý hlas. To je Tom! Otočím se a usměji se na něj. Pozve mě na skleničku vína. Kecáme a pijeme.
  Po deseti minutách se mi podívá do očí a já jemu taky. Políbí mě. Strká mi jazyk snad až do krku. Vezme mě za ramena, já jeho nad zadkem. Jdeme do nějakýho kabinetu, nebo co. To je jedno. Je tam tma. Dotýká se mě všude. Líbá mě. Svlíkáme se. Myslím, že půjde na věc. Už nechci být loutka svý hrozný tetičky, ale přítelkyně a spolubydlící Toma…

(Slzy...ještě před tou osudovou jiskrou..)